Historie ostrova Vis
Ostrov Vis s velmi příjemným a mírným klimatem čítá asi na
4 300 obyvatel. Nejvyšším bodem je vrch Hum (587 m).
Vnitrozemní úrodné pole jsou hojně zemědělsky využívány pro
pěstování vinné révy, olivovníků, ovoce a zeleniny. Hlavní
hospodářský význam je přisuzován rybolovu. Zajímavostí je, že nemá
žádný zdroj vlastní pitné vody a veškerou vodu ke spotřebě dováží
v cisternách.
Historie ostrova Vis se píše přibližně od 6. stol. př.n.l., kdy byl
osídlen kmenem Liburnů, později byli vystřídány bojovnými Řeky, kteří
zde zakládali své samostatné kolonie. Před koncem letopočtu však nadvládu
nad ostrovem, do doby stěhování národů a jeho následného vylidnění,
převzali Římané. Postupem času se zde usadili Chorvaté.
Ostrov sehrál svoji roli dokonce i při napoleonských válkách a později ve
válce italsko-rakouské. Od červa 1944 až do osvobození Bělehradu sloužil
jako sídlo hlavního štábu národně osvobozeneckých sil jugoslávského
námořnictva, viz. Titova jeskyně (Titova špilja). V důsledku toho byl Vis
zpřístupněn cestovnímu ruchu až po roce 1989.
Ostrov Vis disponuje trajektovým spojením se Splitem. Z malých pitoreskních
zátok jižního pobřeží je nejvíce proslulá úzká, skalami sevřená
zátoka Stiniva s oblázkovou pláží. Oblíbené okružní plavby po
okolních ostrovech s malým piknikem jsou zajímavým zpestřením pobytu.